Marc - světaznalý pisálek

Stránky o mně se mnou, beze mně...

Témata

Statistika

TOPlist
Antispam.er.cz

NAVRCHOLU.cz
Český toplist nejlepších stránek
CZIN.eu

Kalendář

Novinky

Spisovatelská tvorba

Wlfové, vlčí lid - Tábor Walhall

Anotace: První kapitola, Wlfů Vlčích lidí. Arys jde s poselstvím od lidí do wlfského tábora Wallhal….

Zima, všudypřítomná zima, kopce i kopečky se obalily sněhovou přikrývkou, jež chránila vše, co bylo pod ní, stromy se už dávno zbavily, v tuto dobu přebytečného, listí, ale byly obaleny vránami, černými jako sama noc, která právě nastala, se žlutými zobáky, jež žhnuly a zářily do tmy. Byly tu, protože cítily, že bude hostina, teda pro ně, pro lidi jen bída a utrpení, ony to totiž již věděly, jenže lidé ne! Tma, závoj paní Noci, teď měla moc nade vším a všemi, kdo byli pod ní. I zakuklence, brodícího se sněhovými závějemi jako šejk, který se brodí písečnými dunami. Byl zabalen ve svém koženém šedém plášti, všechno oblečení, co na sobě měl, bylo z šedé kožešiny. Se svázaným pytlem na rameni a s holí v ruce odvážně čelil foukání ledového větru, u nohou mu s lehkostí kráčel černý vlk. Plahočili se sněhem dál a dál, až měli na dohled velké uskupení stromů, necvičené oko by se domnívalo, že je to jen malý lesík, ale byl to tábor Walhall. Když už se nacházeli asi půl míle od vesnice, měli kolem sebe v rozsahu padesáti sáhu rozeseté středně velké stromky. Najednou, u nedalekého smrku, uviděli zablýštit se dvě žlutě žhnoucí oči. Zakuklenec znervózněl, vlk se na něho podíval a přitom se jejich oči setkaly. Z pod stromu vyšla vlčice, sněhově bílá jako měsíc, který na ně shůry koukal. Pohodlně a uvolněně došla k černému vlkovi. Stoupla si na zadní tlapky a začala se narovnávat, natahovat a protahovat, v mžiku její bílá srst docela zmizela a nahradila ji kůže, najednou před nimi stálá překrásná mladá žena se světlými skoro bílými, volně rozpuštěnými vlasy, v bílém kožichu. Měla aristokratské rysy, nos rovný trochu zdvižený, ústa úzká, usmívající se na taktéž už přeměněného černého vlka. „Ráda tě zase vidím mezi námi, bratranče Rafe,“ promluvila vznešeně dívka na mladého muže s delšími hnědými vlasy, se zelenýma očima, hustým obočím a vystouplou bradou. Oděn ve hnědém kožichu přepásaném loveckým páskem. „A kdo je tento cizinec?“ pokračovala se zdviženým obočím, „I já jsem rád zase zpátky, sestřenice Silvien. Toto je Arys, můj přítel. Ano, je to člověk, tak jak si myslíš.“ „Arys, syn Panriuv, rád vás poznávám, slečno!“ Arys se poklonil, již odhalený v obličeji. „Těší mě, jmenuji se Silvien, dcera Hlavy bojů Tora, jsem zvědavá, jak bude rada reagovat na tvůj příchod,“ řekla a obdařila je krásným úsměvem. „Pokračujte dál do vsi, já jsem na hlídce, musím zůstat, už jsem sdělila, že přicházíte.“ Rozloučila se s nimi dívka a proměnila se zpět do podoby vlka a zalezla pod strom. Poděkovali jí a pokračovali dál do tábora, jak tak šli, Raf vše vysvětloval Arysovi. „Rada je seskupení starších wlfů, jsou to ti nejlepší lovci, myslitelé a stratégové ze smečky. Ti rozhodnou, jestli tě přijmout! Silvien, je dcera Hlavy bojů, on je nejsilnější samec ze smečky, je její vůdce, vůdce této osady. Je to můj strýc, který se o mě odmalička stará.“ Vešli do lesa, všude byly stromy a mezi nimi, ba právě u nich, byly dřevěné přístřešky, domky i vícepatrové. Pochodovali po vyšlapané cestičce, Arys byl překvapen organizovaností vesnice. Cestou potkávali členy smečky ve wlfské podobě, zdravili je pokýváním hlavy. Když došli asi doprostřed vsi, uviděli velký dřevěný dům s dveřmi, u nichž byly sedící stráže, Raf už zase zpět ve zvířecí podobě k nim přistoupil a oni jej očichali, takže příchozí mohli pokračovat dál. Vešli do krbem krásně vyhřáté ohromné oválné místnosti, v níž byl velký stůl tvaru půlkruhu, u kulaté strany bylo třináct židlí a na židli, spíše dřeveném trůnu, úplně uprostřed stolu seděl vůdce smečky, vlk s tmavě zeleným kožichem s mohutnou hlavou, na níž byly dlouhé šedé chlupy na stranách upletené v copy, oháňku měl svěšenou jen lehce se vlnící. Vyskočil z tůnu a vyšel k nim. Když došel úplně až k nim, očichal černého vlka a on mu na důkaz podřízenosti olízl špičku tlamy, jakmile to udělal, začali se oba přeměňovat do podoby lidí. A Tor byl viděn ve své lidské podobě. Byl to starý muž, ale zato velmi velký a svalnatý, což se rýsovalo pod jeho tmavě zeleným kožichem. Měl bílé dlouhé vlasy, na stranách měl upletené copany, bradu mu zakrývaly vousy, které sahaly až na jeho hruď. Oči měl černé jako uhel a tvář plnou vrásek stáří, nehybnou, dokud nepromluvil: „Jsi to vůbec ty, Rafe? Tys ale zmužněl! Takže tvůj výcvik došel konce?“ „Ano, jsem to já, strýče, a výcvik mezi lidmi jsem úspěšně dokončil, a proto jsem tu, i s přítelem, který má vzkaz od lidí!“ „Ano? Jsem rád, že jsi úspěšně dokončil!“ odpověděl mu radostně Tor. „Jmenuji se Arys, syn Panriuv, přináším vzkaz od lidí, vůdče!“ hluboce se poklonil a pokračoval: „Lidé jsou spokojeni s vaší spoluprácí a rádi by také některé jedince nechávali u vás vycvičit,“ dokončil a nervózně se díval na vůdce smečky, „Nó, už jste vycvičili pěknou řádku našich členů a díky tomu, ba právě kvůli tomu, je naše smečka nejvýše postavená v hierarchii wlfů, radši se nebudu ukvapovat v rozhodnutí, projedná se to na večerní poradě! Jste oba zvaní,“ pravil. „Rafe, prosím, pobuď tu se mnou a vyprávěj, co jsi se naučil a zažil!“ poprosil Tor. „Ano, strýče! Mám zavolat sloužícího, aby Aryse odvedl do příbytku pro hosty a aby mu to tu vše ukázal, když my budeme rozprávět?“ tázal se Raf. „Ne, já ho zavolám!“ a chvíli byl mimo, poté přišel sloužící a odvedl Aryse od Strýce se synovcem. ...
Žádné komentáře
 
© 2007 Marek Opluštil (Marc)